Fassati Tomáš,Mgr, teoretik vizuální komunikace

1) Co je vaším hlavním životním smyslem, který vás vede?

Tato otázka směřuje v ideálním případě k odpovědi, která by zněla příliš vznešeně a kdokoliv by ji vyslovil, by byl nepochybně neskromný. Lepší verzí je, že cosi konkrétního cítím, ale nesnažím se to formulovat.

2) Co pro vás znamená Bůh?

Schopnost vnímat vyšší dimenzi bytí umožňuje u člověka jeden z několika typů inteligence (zřejmě nejzávažnější), který byl vědci definován poměrně nedávno. Kdo jej nemá rozvinut, je ochuzen podobně jako jiný, který nevnímá přesné rozdíly mezi hudebními tóny nebo barvami. Ochuzeného netřeba odsuzovat, je třeba pro něj mít pochopení  a pomáhat mu. Kdo však chce opírat problematické životní postoje o fyzikální neprokazatelnost personifikované představy Boha, je omezený a měl by mít podle toho omezeny pravomoci společenského působení J I výše uvedenou tzv. spirituální inteligenci je však třeba sevřít pouty životní moudrosti, jinak zplaní do problematické podoby.

3) Je člověk součástí přírody nebo její pán?

Když je člověk pánem přírody, není pánem sebe sama, protože se tak směřuje k záhubě. Člověk však nemůže být prostou součástí přírody, neboť má na rozdíl od jejích ostatních prvků v sobě cosi navíc; člověk musí být v přírodě dobrým hospodářem, sadařem, pěstitelem.

4) Jak vnímáte „svobodu“?

Vnější svoboda je v podstatě nutná jen k tomu, aby nás naučila překonat její nezbytnost. Lépe ale zní, že neomezená vnější svoboda je nutná jen k tomu, aby nás naučila ctít omezení vnější svobody. Podstatná je však svoboda vnitřní.

5) Má „poznání“ nějakou roli ve vašem životě?

Vezmeme-li poznání ne jako jednorázový skok, ale postupný proces, hraje roli v každém životě. Někdy prostřednictvím hodně křivolaké cesty, za jejíž zatáčky nemusí být vidět. Je dobré směřovat k Poznání s velkým „P“, ale být vděčný za každý dílčí krok.

6) Vidíte se v zrcadle v dobrém světle?

Vyváženost sebekritičnosti a sebevědomí je základem dobrého postoje. Pohled do zrcadla někdy může pomoci k nalezení potřebného odstupu. Hovoří se o potřebě smíření se s vlastními nedostatky, čím se nemyslí nulová sebekritičnost a neschopnost se měnit k lepšímu.

7) Měl by být člověk solidární k druhým?

Bezpochyby, ale protože je energie jedince omezená, měl by přemýšlet, která solidárnost přinese smysluplnější výsledek a která je jen ustoupením emocionálnímu nátlaku okolí nebo sentimentu jeho pocitů.

8) Rozezní se ve vás struna blaženosti, když  slyšíte nějakou hudbu, vidíte nějaký film, přečtete nějakou knihu?

V každém se nějaká struna blaženosti rozezní, ale mohou to být struny i velmi problematické, což nemusí být na povrchu hned zřejmé ani pro člověka samotného.

9) Může člověk existovat bez válek?

Člověk bez válek je výsledkem procesu, u kterého je třeba vidět začátek. Tím je snaha o práci na sobě samém a odvaha požadovat totéž po svém nejbližším okolí. Ti, co vstupují do novin nebo do ulic s hesly „za svět bez válek“ tak ještě někdy mají snahu dělat něco se sebou samými. Ale vrhnout se do obětavé (a často nebezpečné) sociální práce, které musí předcházet získání teoretické a praktické kvalifikace, to se odváží málokdo. Vykřikování hesel za mír je velmi snadné, ale současně málo funkční.

Možná se ale lidé s vývojem informační společnosti dočkají konce válek spojených se zabíjením člověka. Pro mocné tohoto světa bude mnohem méně riskantní získávat cizí majetek a mocenské postavení promyšlenou bezbolestnou psychickou válkou, zotročujících druhé rádoby svobodnou

nabídkou tradičního mixu „chléb a hry“. Divize nekomplexně vysokoškolsky vzdělaných otroků s vysokou počítačovou „gramotností“ si ani neuvědomí svou prohru.

O válkách existuje mnoho zjednodušených závěrů. Za válku je běžně považována větší bojová skupinová akce s hlavními cíly fyzického charakteru, při níž dochází k fyzické likvidaci protivníků. Zásadnější důsledky války pro žijící obyvatele bývají ale psychické. Stejně velké negativní psychické důsledky pak může způsobit boj čistě psychický, který nevede k fyzickému ničení lidí a majetku ani k materiálním válečným ziskům. Psychické válce z principu nelze při soudobých kvalitách společnosti zabránit. Informační společnost by mohla dokázat zabránit válkám, při nichž by muselo docházet k fyzické likvidaci protivníků. Rozvinutými technologiemi včetně farmakologických a AV-zábavního průmyslu je možné dosáhnout územních zisků a zotročení velkých skupin lidí bez ztrát na fyzických životech. Doklady filosofického, sociologického a psychologického charakteru obsahuje odborná literatura. Základní etické kodexy hovoří o tom, že žádný člověk nemá právo zcizit nebo ničit to, co sám nestvořil. To je ideální pravidlo, ke kterému se mnozí jen přibližujeme, pokud máme alespoň snahu. Bohužel se často bere v úvahu jen ve fyzické rovině, protože psychické ublížení a ničení je hůře pozorovatelné a prokazatelné. Může být ale mnohem bolestnější, zákeřnější a proto odsouzeníhodnější. Vyspělý jedinec by mohl existovat bez fyzických a psychických válek, kdyby žil ve společnosti stejně vyspělých. Vyspělý jedinec však ví, že je to v dohledné době nemožné a proto směřuje k osobnímu vztahu ke světu, který minimalizuje dopad nevyspělosti jeho okolí jak ke druhým, tak k němu samotnému.

10) Kouzelný dědeček vám splní tři přání. Jaká to budou?

Žádná J

Mgr. Tomáš Fassati, teoretik vizuální komunikace

Zaujal vás tento článek?Zde můžete hodnotit.