Lukša Pavol, poslanec parlamentu

Dobrý den, zasílám Vám odpovědi na Vaše dotazy. Nemám nic proti tomu, abyste je zveřejnil. Pokud tak učiníte, žádám Vás, abyste zveřejnil i těchto pár úvodních řádků. Rozhodně se nepovažuji za experta v otázce ústavního práva ani regulace médií, takže mé odpovědi je nutno brát na vědomí společně s touto informací.

                                                                      Se srdečným pozdravem Pavol Lukša, poslanec a starosta (TOP 09)

 10 otázek o přímé demokracii

1.       Co pro vás znamená text Ústavy ČR:“ Lid je zdrojem veškeré státní moci“?

Pro mě to znamená, že jsem dostal důvěru občanů ve volbách (parlamentních a komunálních) a musím se snažit plnit co největší část svého volebního programu, za který jsem zvolený.

2.       Jak si vysvětlíte význam textu Ústavy ČR:“ Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“?

Ústavu může vykládat pouze ústavní soud, nikoli politici. Nicméně chápu to tak, že v našem politickém systému neexistují ústavní překážky pro použití prvků přímé demokracie.

3.       Považujete náš politický systém, založený na volné soutěži politických stran, za dostatečný z hlediska prospěšnosti pro všechny občany?

Jistě nelze považovat jakýkoli politický systém za dokonalý. Jak říkal Winston Churchill, demokracie je velmi nedokonalá, ale nikdo nic lepšího ještě nevymyslel. Chápu, že mnoho lidí je z vývoje v naší zemi zklamáno. V každém případě nikomu nic nebrání založit politickou stranu či hnutí a ucházet se o důvěru voličů. Stejně tak lze volně šířit své myšlenky (s určitým omezením, např. hanobení rasy), zakládat občanská sdružení či think-tanky na, vydávat své noviny či jakkoli jinak prezentovat své názory.

4.       Jak se díváte na politický systém tzv. polopřímé demokracie, fungující ve Švýcarsku?

Nemám žádné informace o tom, že by tento systém ve Švýcarsku způsoboval nějaké výrazné problémy. Otázkou však je, zda můžeme systém z jedné země, která si prošla staletým demokratickým vývojem se specifickými tradicemi, institucemi, federálním uspořádáním a kalvinistickou morálkou jednoduše implementovat do země s naprosto rozdílnými charakteristikami.

5.       Jaký je váš názor na zavedení tzv. lidové iniciativy (referenda), kdy občané mají právo korigovat, zrušit jakékoliv rozhodnutí politiků nebo podávat vlastní návrhy zákonů?

Jistě lze nalézt spousta výhod i nevýhod tohoto nástroje. Jako člen konzervativní strany v něj příliš velkou důvěru nemám. Jsem zastáncem spíše jiných prvků přímé demokracie jako přímé volby starostů a prezidenta či posílení pravomocí obecních zastupitelstev. Doporučuji se seznámit s programem TOP 09 v této oblasti.

6.       Občan – volič propůjčil poslancům na určitou dobu svou svrchovanou moc. Neměl by mít možnost tuto moc poslancům kdykoliv odejmout, pokud se zpronevěří své funkci?

Zde je otázkou, co znamená „zpronevěří své funkci“. Pokud bychom se zaměřili na spáchání trestného činu, jsem zastáncem omezení imunity zákonodárce tak, jak jej chce omezit současná vláda a v tom smyslu již přišla s legislativní předlohou. Bohužel, opoziční politici toto omezení své imunity podpořit nechtěli.

7.       Když politici rozhodují proti vůli většiny občanů, jsou ještě jejich zástupci?

Především je diskutabilní, jak lze „vůli většiny občanů“ definovat. Volený politik by měl hájit volební program, nicméně často je nutno přikročit i ke kompromisům, aby nedocházelo k neřešení důležitých problémů.

Z historie známe mnoho příkladů, jak lze vůli většiny občanů zneužít. Dvě nejbezpečnější ideologie – nacismus a komunismus – které mají na svědomí desítky milionů životů, přivedly  k moci diktátory právě na základě vůle většiny občanů.

8.       Je pro poslance důležité, co si myslí občané a jak by měl zjišťovat, co si myslí?

Je to pro mě velmi důležité, každodenně s občany komunikuji prostřednictvím nejrůznějších způsobů (e-mail, telefonáty, osobní setkání). Nejsem však příznivcem průzkumů veřejného mínění a tvorby politiky podle nich, protože zde vždy záleží na metodice výzkumu, způsobu kladení dotazů atd., což výsledek značně zkresluje.

9.       Je podle vás správné, když většinu médií v ČR ovládá cizí kapitál?

Ve svobodné tržní ekonomice závisí struktura vlastnictví daného odvětví na mnoha aspektech. Rozhodně odmítám hodnotit tu či onu strukturu či dokonce bránit vstupu zahraničního kapitálu do toho či onoho odvětví, stejně jako bych nechtěl, aby se v zahraničí bránilo vstupu českého kapitálu. Za důležité považuji, že zde máme veřejnoprávní média, která by měla plnit svou funkci – jednou z nich je objektivní zpravodajství. I pro soukromé televize a rádia (byť vlastněna zahraničním kapitálem) zde existují regulační orgány, které mohou uvalovat sankce za různé porušení různých předpisů. Otázkou pro experty zůstává, zda nerozšířit určitý typ regulace i na jiné druhy médií.

10.   Občané ČR nemají dostatečnou možnost se seznámit s fungováním systému polopřímé demokracie v zemích jako je Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Kalifornie. Ve veřejnoprávních médiích tyto informace nenajdeme. Proč tomu tak je? Vidíte v tom nějaký záměr?

Nemám k dispozici žádnou analýzu, která by se věnovala poměru času věnovanému ve veřejnoprávních médiích této otázce. Doporučuji se v této věci obrátit na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Každopádně se domnívám, že v dnešní době internetu a svobodného vyjadřování názorů nic nebrání nalezení potřebných informací a prezentaci myšlenek přímé demokracie.