Pospíšilová Marie, umělecká historička, malířka, spisovatelka

1) Co je vaším hlavním životním smyslem,který vás vede?

Od téměř předškolního dětství jsem přemýšlela o smyslu života a byla jsem přesvědčena, že člověk musí lidstvu něco přinést, co tu po něm zůstane, jinak jeho život neměl vůbec smysl – ve svém případě jsem tento přínos již od dětství viděla v knihách a obrazech.

 2) Co pro vás znamená Bůh?

Bůh nemá podobu, jakou mu nějaký člověk dal, tj. není to něco někým jiným daného, nýbrž je to obecná síla, především jakési všudypřítomné a nevidící a vševědoucí svědomí – a vše dle toho hodnotí a jedná, tedy vždy nakonec vše dojde docenění – tedy každé dobro třeba i po hodně letech bude doceněno a každé zlo bude nakonec potrestáno – i když třeba dlouho to tak nevypadá.

 
3) Je člověk součástí přírody nebo její pán?

Hrozná otázka –vůbec nechápu, jak se mohla zrodit, protože člověk je tak mizivou součástí přírody – jako jehla v kupce sena, že je to neuvěřitelná nabubřelost, jak někoho vůbec tato otázka mohla napadnout?

 4) Jak vnímáte svobodu ? 

Především jako svobodu ducha, nezotročení ve svém konání, konání dle své vůle – tehdy jak  já a kdy já chci a nikoliv, jak někdo jiný si vzpomene.

 5) Má   poznání  nějakou roli ve vašem životě?

Poznávání je každodenní záležitost, bez něho není život, to by bylo jen nějaké plytké čekání bez jakéhokoliv smyslu. Člověk žije stálým poznáváním něčeho – tím jak se kolem sebe rozhlíží, co právě vnímá.

 6 )Vidíte se v zrcadle v dobrém světle?

Po prodělaných nemocech v posledních letech se nevidím tak, jak se mám ve své hlavě, proto i ve snech vypadám tak jako před nemocemi, ale mám představu a promyšlený postup, jak se opět přiblížit k tomu, jak jsem byla vždy zvyklá se vidět. Co se týká duševní stránky, tak nikdy jsem se proti svému duševnímu já neprohřešila tak, že bych měla špatný pocit se na sebe dívat.

 7) Měl by být člověk solidární k druhým?

To je základ. Až nyní v těchto dnech si uvědomuji, že také by měl člověk myslet na sebe, nejen na druhé. Nejspíš jsem to dosud přeháněla a neměla jsem na sebe zapomínat. Proto jsem to tolik odnesla zdravotně a měla jsem tolik různých problémů, čemu bych se nepochybně vyhnula, když bych myslela víc na sebe.

 8) Rozezní se ve vás struna blaženosti,když  slyšíte nějakou hudbu,vidíte nějaký film,přečtete nějakou knihu?

To je u mne zcela zbytečná otázka, protože umění je můj život, bez něho nejsem ani chvíli.

 9) Může člověk existovat bez válek?

Tato otázka by měla být na jiné, neboť nechápu, proč tu vedle nás žijí tak destruktivní osoby, které provokují války. Jakýkoliv projev agrese mne velmi vadí a je pro mne znakem nedostatku intelektu a vzdělání. V mé představě nastupuje agrese tam, kde se nedostává dostatek intelektu a vzdělání na to, vyřešit to jinak. Takže školami a vzděláním by se mělo bojovat proti jakékoliv agresi a válkám, tj. poškozování života a svobody jiných lidí.

Celý život již od dětství se řídím tím, že nikdy nikomu nečiním to, co sama nemám ráda – tj. není přípustné jakékoliv poškozování života či omezování svobody někoho jiného.

 10) Kouzelný dědeček vám splní tři přání.Jaká to budou? 

Dostatek zdraví pro mne a všechny lidi kolem, abych mohla neomezeně se věnovat své práci a vůbec aby mne mé silně poškozené zdraví tolik neomezovalo na životě, že nemohu dělat to co jiní lidé a mít to co jinak běžně mají jiní lidé.

 Dostatek finančního zabezpečení na to, abych se nerušeně mohla věnovat své svobodné umělecké činnosti a nemusela ztrácet čas starostmi o finanční pokrytí všeho potřebného.

 Klid a spokojenost mně a všem lidem kolem, bez atakování různými podvodníky a závistivci, prostě tou „škodnou“, která sama lidstvu nic prospěšného nepřináší, jen škodí.
  

Marie Pospíšilová, umělecká historička, malířka, spisovatelka

Jak vás zaujal tento článek?Zde můžete ohodnotit.