Kučera Miloslav MgA,mediální poradce,divadelní režisér

1) Co je vaším hlavním životním smyslem, který vás vede?

     Můj oblíbený básník Vítězslav Nezval říká ve své hře Milenci z kiosku: „Lidstvo hledá dosud smysl života, zatímco není jiného smyslu, než život.“

Pamatuji si tento verš přes pětatřicet let a nic lepšího jsem od té doby neslyšel. Snad jen ještě připomenutí Ch.Chaplina: „Pamatuj, že ti při posledním soudu všechny tvoje filmy promítnou!“Nechci se stydět za výsledky své práce, nechci se stydět za svůj soukromý život, chci jednou odejít z tohoto světa s pocitem, že jsem udělal všechno, co bylo v mých silách udělat.

2) Co pro vás znamená Bůh?

     Oh, to je pro ateistu nelehká otázka. Asi bych měl říci, že nic, ale to by nebyla tak úplně pravda. Mám rád řeckou mytologii, a když se stane (ať už v mém životně osobním nebo ve společnosti) něco na první pohled nepochopitelného či nesrozumitelného, s oblibou říkám „bohové to tak chtěli“. Ono to trošku souvisí s Vaší následující otázkou. Člověk by měl být pokorný a nemyslet si, že je pánem Všehomíra. Určitě je cosi, co nepodléhá našemu „já“ a neviditelně řídí tento svět. Ale jestli je to Bůh, dokonce ten starozákonní?

3) Je člověk součástí přírody nebo její pán?

     Samozřejmě, že není jejím pánem. Výbuch islandské sopky nám to dal jednoznačně. Buďme k přírodě pokorní, snažme se ji pochopit, ona nám ráda odhalí mnohá svá tajemství, jen se jí nepokoušejme poroučet. Dopadlo by to hodně špatně.

4) Jak vnímáte  „svobodu“?

     Jako něco, co není automatické, čeho je třeba si vážit a také hájit. Ale pozor. Svoboda každého z nás opravdu končí tam, kde začíná svoboda druhého. A až se vyrovnáme s tím, že svoboda je též „poznaná nutnost“ (Marx) a budeme brát život s patřičnou dávkou zodpovědnosti a pokory, poznáme, že jsme svobodnými lidmi.

5) Má  „ poznání“ nějakou roli ve vašem životě?

     Poznání čeho? Prvotního hříchu v biblickém smyslu? Rád poznávám nové skutečnosti, nové země, nové lidi, to ano. Až jednou přestanu mít zájem o svět okolo mne, bude to zřejmě konec mé fyzické existence. Mám-li před sebou nějaký nový úkol, chci poznat jeho podstatu co nejhlouběji. Baví mne přemýšlet, to je vlastně také poznávání. Takže bych měl vlastně odpovědět, že „poznání“ hraje v mém životě roli zcela zásadní.

6) Vidíte se v zrcadle v dobrém světle?

     Především vidím, jak pomalu, ale jistě stárnu. Fyzicky, ale i svými názorovými postoji. Z někdejšího bouřliváka se stává konzervativec, z cholerika flegmatik. Ale naštěstí má stále pocit, že si v ranním zrcadle klidně mohu pohledět do očí bez pocitu, že bych měl na svůj obraz plivnout. Samozřejmě, že jsem ne vždy asi udělal všechno dobře a správně. Ti už tak v životě chodí. Myslím si však, že jsem se nikdy nechoval zákeřně s cílem druhým ublížit. Obávám se, že mnozí lidé, s nimiž jsem se v životě potkal, si to o sobě říci nemohou.

7) Měl by být člověk solidární k druhým?

     Zajisté. Nikdy nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc od druhých. A někdy stačí maličkost – podat ruku při vystupování z tramvaje, pustit před sebe ve frontě spěchajícího člověka, usmát se na někoho, komu právě do smíchu není. A ke všemu to vlastně nic nestojí. Nic, než právě ten pocit solidarity.

 8) Rozezní se ve vás struna blaženosti, když  slyšíte nějakou hudbu, vidíte     

     nějaký film, přečtete nějakou knihu?

     To je trochu poetická, možná až patetická otázka. Ale samozřejmě, že rozezní. Nejčastěji se mi to stává právě u hudby. Chcete-li, pak vězte, že mým nejoblíbenějším skladatelem je Antonín Dvořák a jeho Novosvětskou symfonii umím v podstatě nazpaměť. Ale stejně tam mám rád swing nebo country nedávno jsem dokonce po delší době zase dokázal přečíst knížku v jednom zátahu usnul až někdy nad ránem.

9) Může člověk existovat bez válek?

     Teoreticky by asi měl, ale kam moje paměť a vzdělání sahá, tak se pořád někde válčí. Svou podstatou jsem pacifista a hlásím se k literárnímu dílu Karla Čapka. Ovšem i jeho Matka dokáže v klíčové životní situaci sundat ze stěny pušky a říci synovi: Toni, jdi!

10) Kouzelný dědeček vám splní tři přání. Jaká to budou?

       Nevěřím na kouzelné dědečky, zlaté rybky a víly z pohádek. Nikdy jsem o proto o třech přáních nepřemýšlel. Ale když chcete … Určitě bych si nepřál peníze. Je dobré je mít, ale ještě lepší je si je poctivě vydělat. Netoužím po nějaké závratné kariéře. Měl jsem v životě trochu štěstí, které jsem šel malinko vstříc a tak jsem se dejme tomu občas dostal na post, kterému se říká VIP. Ale také jsem na vlastní kůži poznal, že všechna sláva je jen polní tráva a že ten pomíjivý okamžik trvá většinou velmi krátce. Takže čím jsem starší a poznávám kolem sebe i na sobě více neduhům, přál bych svým blízkým a lidem, které mám rád co nejvíce zdraví, protože to si člověk za prachy opravdu nekoupí. A také bych sobě a svým nejbližším přál, aby až jednou nastane ta chvíle, kdy bude třeba opustit tento svět, stalo se tak co nejklidněji bez toho, že bych jim způsoboval příliš mnoho trápení a starostí. Lidského utrpení je na světě i tak dost.

MgA.Miloslav Kučera. Původní profesí divadelní režisér. Nyní důchodce- mediální poradce

Jak vás zaujal tento článek?Zde můžete ohodnotit.