Konzervativní strana - Josef Kubalčík

1)Co pro vás znamená práce poslance?
Jednu z nejvýznamnějších možností, jak přispět k prostředí ve státě a ve společnosti, které se bude vyznačovat vládou zákona (k čemuž patří i rovnost před ním...) a umírněností vlády; které bude prorodinné, motivující pro kreativní, aktivní... šikovné lidi a solidární s těmi, kteří se ne vlastní vinou dostali do životně složité situace.
2)Jaké vlastnosti by měl mít poslanec?
Měl by být „z jednoho kusu“. Tím mám na mysli, že by to měla být osobnost, jejíž život (soukromý i veřený), politicko-filosofické přesvědčení a to, co navenek prezentuje, jsou v podstatných aspektech ve shodě. Za optimální bych pak považoval to, aby každý náš poslanec ctil tradici Západu – tedy byl si vědom, čeho Západ dosáhl, že nejlépe nahlédl pravdu o lidské přirozenosti a z ní plynoucí důsledky a aby proto hájil naši sounáležitost se Západem a zároveň se snažil aktivně působit proti našim dnešním degenerativním trendům. Konečně by si měl být poslanec vědom toho, že není nějakým lobbystou regionu, z kterého byl do Sněmovny zvolen, že se má stavět proti nezaslouženým výhodám jedněch, které jsou vždy na úkor jiných, a že mu má ležet na srdci dobro země a společenství jako celku.
3)Máte nějaké historické nebo současné politické vzory,jejichž názory,myšlenky jsou vám blízké nebo je vyznáváte?
Federalisté, Ronald Reagan, Edmund Burke, Winston Churchill, Margaret Thatcherová, Klemens Wenzel von Metternich, Václav Benda, Viktor Dobal, Čestmír Hofhanzl, Karel Ledvinka
4)Upřednostňujete osobní názor nebo stranickou loajalitu?
Politickou stranu chápu jako společenství, které sjednocují myšlenky a nikoli zájmy. Dominují-li ve společnosti třídy, znamená to, že dominují jejich zájmy. Strana se řídí principy a schopností obětovat své zájmy těmto principům. Je školou sebezapření. Strana, která neobětuje moc principům, jen politikaří. Strana není ani tak silná svým počtem nebo vlivem, ale spíše energií myšlenek, které reprezentuje, a věrností svých členů těmto myšlenkám. V tomto pojetí není strana ani tak skupinou lidí jako souborem myšlenek a ideálních cílů. Její důležitost a hodnota je především v tom, že konstituuje svobodu vytvářením prostoru pro svobodu projevu a tím, že vychází z principů, které jasně odlišuje od účelu. Vlády, ve kterých zasedají představitelé takovéto strany, nejlépe zajišťují pokrok a zároveň kontinuitu, brání stagnaci a brání revoluci. Konflikty zájmů a sil ve společnosti se tak přenášejí na konflikty mezi stranami, na konflikty mezi principy. Jistě není možné, aby neexistoval žádný rozpor mezi mým vlastním přesvědčením a tím, co je zakotveno v programu Konzervativní strany. Nicméně je třeba odlišit strany, které jsou pouze účelovými slepenci, a kde proto skutečně můžeme nalézat značnou názorovou heterogenitu i ve velmi významých otázkách. V Konzervativní straně, byť rozdílné názory jsou, jednak panuje argument nad argumentem a nikoli vůle nad vůlí, ale hlavně se v ní – zejména díky základnímu neměnnému dokumentu, Konservativní smlouvě (kterou také přikládám) – scházejí lidé, kteří se v těch nejzásadnějších otázkách shodují, oni jsou pak těmi, kteří nalézají konzervativní řešení na základě jim všem stejně dobře známých zásad a proto se jejich názory od těch „stranických“ následně výrazně lišit nemohou. Abych se však nevyhnul odpovědi, udám příklad: osobně bych nikdy nezvedl ruku pro obnovení trestu smrti, byť program Konzervativní strany tuto možnost připouští.
5)Prvky přímé demokracie by posílily pocit ostatních občanů,že nejsou jen loutky v divadle,ale že se mohou podílet na rozhodování o společných věcech. Jaký máte na to názor?
Zcela opačný. Referenda mají svůj význam zejména na místní úrovni, kde lidé problémy dokonale znají. Až bude praxe referend na obecní úrovni prověřena mnohaletým užíváním, lze na základě takové zkušenosti a našich tradic a podmínek zvažovat další rozvoj nebo naopak útlum užívání nástrojů přímé demokracie. Vládnout druhým není právem, nýbrž privilegiem. Privilegia si dotyčný musí zasloužit – tím, že v dobrém vyniká nad průměr. Může mít lid nějaký názor? Nikoli; to, co se za názor lidu vydává, je pouhým průměrem názorů těch, kdo lid tvoří – dnes tedy prakticky všech. Není nic rozumného na vládě průměru. Hitlerovi v roce 1932 i našim komunistům o 14 let později demokracie velmi vyhovovala; a může snad dnes rozumný člověk říci, že hlas lidu projevil nějakou zvláštní moudrost a uvážlivost? Není rozumné léčit známé neduhy demokracie ještě větší porcí demokracie. Přímou demokracii považuji za méně dokonalou, než demokracii zastupitelskou, a to z toho důvodu, že parlamentní demokracie umožňuje (avšak jistě nezaručuje) uvážlivou diskusi o problémech (jaká v rámci celé společnosti není možná), a tedy pak i fundovanější rozhodnutí. Dále umožňuje (avšak jistě nezaručuje) i státnickou odpovědnost v tom smyslu, že může přijmout rozhodnutí, jež jsou správná, avšak momentálně nepopulární. V principu věci však referendum nemůže nikdy schválit nic nepopulárního, byť by to bylo sebevíce správné a prospěšné. V neposlední řadě, systém rozhodování referendy je nesmírně nákladný. Dovolím si nabídnout dva citáty z klasockého díla Alexise de Tocquevilla „Demokracie v Americe“:
„Jestliže demokratická společnost nahradí rozmanité síly, které nadměrně bránily rozletu lidského rozumu nebo jej brzdily, absolutní mocí většiny, změní zlo pouze svou povahu. Lidé by nenašli možnost žít nezávisle; objevili by, bohužel, pouze novou podobu otroctví. Právě o tom, a opakuji to důrazně, by měli důkladně přemýšlet ti, kdo vidí ve svobodě rozumu svatou věc a kdo nemají v nenávisti jenom despotu, nýbrž despotismus. Mně alespoň, když cítím ruku moci, spočívající těžce na mé šíji, záleží málo na tom, kdo mě utlačuje, a nejsem o nic ochotnější sklonit hlavu pod jho, představované miliónem paží.”
„Zpravidla ovládají ducha národa pouze prosté koncepce. Pochybená idea, avšak jasná a přesná, bude mít ve světě vždy větší váhu než idea pravdivá, ale složitá.”
Mé názory na přímé volby naleznete zde:
https://www.konzervativnistrana.cz/nazory/nase-nazory/clanek/article/jsem-proti-prime-volbe-prezidenta.html
https://www.konzervativnistrana.cz/nazory/nase-nazory/clanek/article/prima-volba-starostu-dobry-umysl-dlazdici-cestu-do-pekel.html
6) Je poslanec něčím víc než ostatní občané,a proto má absurdní výhody /jízdné v hromadné dopravě;má být nedotknutelný i pro prohřešky z civilního života?
Tato otázka je často populisticky zneužívána. Problém nespočívá ve výhodách které poslanci mají. Zejména poslaneckou imunitu je třeba zcela nepochybně zachovat v současné podobě, zvláště v našich podmínkách, kdy poslanec, který se případně vzepře zavedeným korupčním pořádkům, může být vystaven opravdu velkému tlaku – a každý prostředek, který takovému poslanci napomůže neblahému tlaku čelit, je dobrý... Hlavním problémem je, že řada poslanců nedělá to, co dělat má – tedy nestará se předně o dobro společenství. Z toho pak vyplývá oprávněná nelibost občanů nad tím, že takový člověk požívá statků, za které však nic nebo téměř nic neodvádí. Řešením není odejmutí těchto statků – vždyť poslancům, kteří chtějí řádně vykonávat svůj mandát, to jejich práci velmi usnadňuje a to je přece dobře. Řešením je zvolit takové poslance, kteří budou znát míru a kteří za svůj plat a za všechny požitky, které mohou čerpat, odvedou společnosti poctivou práci.
7)Morální hledisko jako jedna z hodnot,které hýbou naší společností,se dostalo až někam na dno.Chcete být,jako politik-poslanec,skutečným vzorem pro znovuvzkříšení této hodnoty?
Člověk je ze své přirozenosti tvorem nedokonalým. Na takto položenou otázku pochopitelně odpovídám: ano, chci. Ale z druhé strany je jisté, že ideálnímu nároku objektivně nemohu dostát.
8)Sametová revoluce nám otevřela bránu k možnosti pro svobodný život a vytváření demokracie.Můžete krátce zhodnotit toto období/1989-2010/z hlediska vašeho osobního života a života české společnosti?
V roce 1990 jsem maturoval, z hlediska mého osobního života to byla léta úspěšná. Vystudoval jsem vysokou školu, získal zahraniční zkušenosti, šťastně se oženil, byl jsem s přáteli, přečetl hodně dobrých knih a viděl hodně dobrých představení a filmů, dařilo se mi v práci, včelařil jsem a hrál stolní tenis a při tom všem jsem ani já ani mí nejbližší nebyli stiženi žádnou vážnou chorobou či úrazem, který by stál za řeč... to vše díky Bohu. Díky Bohu, že ona tupá bolševická totalita vzala za své, neboť v opačném případě bych měl, i s ohledem na svůj „původ“, s řadou výše uvedeného značné potíže. Česká společnost jako celek na tom tak dobře nebyla a není. Je zde určitě řada velmi pozitivních momentů a to od soukromých aspektů (nikdo nikoho nešpehuje jestli jde na mši svatou, můžeme cestovat,...), přes ryze společenské (stačí se rozhlédnout po našich vesnicích a městech, po krajině – a porovnat s dobovými fotografiemi), až po mezinárodně-politické (zde nade vším ční naše přijetí do NATO). Na druhé straně jsme se však nevyrovnali s komunistickou minulostí, nenásledovali jsme příkladu poválečné denacifikace v BRD. Nedokázali jsme rozpoznat čisté peníze od špinavých, nenásledovali jsme příkladu ministra financí Rašína. Nereformovali jsme penzijní systém, dokud byl vhodný čas (dnes je již téměř pozdě), neprovedli jsme ani žádné další nutné reformy (zejména zdravotnictví). Přijímáme stále nové zákony a regulace a zadlužujeme příští generace tak, že tyto se budou pod tíhou námi nadělaných dluhů velmi obtížně rozvíjet – pokud se nezhroutí. Nemáme děti. K tomu přejímáme různé nápady, kterých bychom se měli varovat a snažit se přesvědčit naše civilisační partnery, aby od nich také co nejrychleji a co nejostřeji upustili, neboť jsou pro rodinu a společnost rozkladné (politická korektnost, antidiskriminace, homosexuální sňatky, „gender“ agenda,...). Základní funkce, které má stát plnit, plní Česká republika špatně nebo je neplní téměr vůbec (typicky soudy – vžyť spravedlnost odložená je spravedlnost odepřená...). Míra klientelismu a korupce je v naší zemi taková, že se stala již samotnou podstatou fungování systému a mnoha občanům to už ani nepřijde divné. A to vše v politickém prostředí, kde jsou hlavní parlamentní hráči, „pravice“ i „levice“, dlouhodobě financováni ze zcela totožných zdrojů, přičemž si stačí uvědomit, kdo jediný měl po roce 1989 zdroje a finance na to, aby mohl politiku „dělat“; kdo jediný zde byl, v praktickém slova smyslu, politickým národem. V roce 2006 Polsko zcela rozprášilo svoji vojenskou zpravodajskou službu WSI, která byla plně kremelská a jejíž aktivity se rozprostíraly od samostatných ekonomických činností po ovládání nemalé části masmédií. U nás o tomto obrovském úspěchu našich sousedů nebyla napsána téměř ani řádka (snad s jedinou výjimkou...). Proč asi? Je snad nějaký logický důvod, proč by situace u nás měla být nějak zásadně odlišná od situace v Polsku? Nikoli. Nás tyto kroky teprve čekají – tedy pokud se v naší zemi dostanou do Parlamentu takové síly, které k tomu budou mít skutečnou vůli. Dnes tedy stále oběma nohama trčíme v bažině postkomunismu a naším hlavním cílem musí být konečně se jej zbavit.
9)Věříte bezmezně,beze zbytku programu své strany?
Viz má odpověď na otázku číslo 4, zejména její úplný závěr. Na takto vyhroceně postavenou otázku odpovídám: ne. A jsem přesvědčen, že pokud má být odpověď pravdivá, tak takto musí odpovědět každý člen jakékoli politické strany (vyjma snad stran, jejichž charatker se blíží charakteru sekt...). Vždyť žádná demokratická politická strana nikdy není „one man show“ a rozumný kompromis, zejména v neprincipiálních otázkách, je přirozenou součástí (i vnitrostranické) politiky. Nicméně programu Konzervativní strany pochopitelně věřím. A dokumentem, za který dávám ruku do ohně, je právě již výše zmíněná Konservativní smlouva.
10)Splňujete požadavky na vlastnosti poslance, které jste vyjmenoval výše?
Snažím se.

Jan Kubalčík,matematik,Konzervativní strana

Jak vás zaujal tento článek?Zde můžete ohodnotit.