Kohoutek Ctirad,hudební skladatel,teoretik,pedagog

1) Co je vaším hlavním životním smyslem, který vás vede?
Odpověď: Smyslem mého života je snaha konat něco, co by mohlo být užitečné i jiným, především světu ušlechtilých a skromných, pracovitých lidí.

2) Co pro vás znamená Bůh?
Odpověď: Z náboženského hlediska jsem nevěřící – ateista. Boha (se všemi jeho analogickými pojmenováními v nejrůznějších náboženstvích, církvích či sektách), nepotřebuji. Z čehož vyplývá, že nepotřebuji ani žádnou náboženskou, církevní a podobnou organizaci, která by zprostředkovávala můj vztah k němu. Neznamená to ale, že nevěřím v nic. Zastávám (podle Alberta Einsteina) tzv.astronomický stu-peň víry – vesmírnou religiozitu. Věřím v grandiózní, mimořádnou mohutnost, roz-manitost, relativní dokonalost, logiku a rozumnost vesmíru (kosmu) – přírody. Vě-řím ve věčný, pestrý a různorodě vrstevnatý proces přeměny hmoty a energie (ži-vé či neživé) při obecně platném řádu: dílčí zrod – vzestup – kulminace – sestup – dílčí zánik, a to jakéhokoliv organizmu.

3) Je člověk součástí přírody nebo její pán?
Odpověď: Člověk je relativně značně vyspělý, svým způsobem na Zemi kvalitativ-ně jedinečný živý tvor. Dokázal ve své psychice překročit (i když ne zcela!) mez základních a u celého spektra jiných živých tvorů obvyklých pudů a procesů. Do-káže mj. abstraktně myslet, uvědomovat si svou existenci, přítomnost, minulost, budoucnost, souvislosti, je schopen uchovávat, hodnotit a rozvíjet poznatky, život nejen zabezpečovat, zlepšovat, ale i esteticky zkrásňovat. V žádném případě není však pánem přírody; z hlediska vesmíru je dokonce jen jakýmsi inteligentním, a-však přece jen rozumově omezeným „vesmírným mikrobem“. Součástí jeho rozu-mového vybavení není totiž například představa věčnosti či nekonečnosti.

4) Jak vnímáte „svobodu“?
Odpověď: Svobodu neztotožňuji s anarchií, nýbrž ji považuji za jeden z pólů po-znávací a činnostní úsečky: svoboda (volnost) – nesvoboda (omezenost, kázeň, řád). Každý jedinec je v jistém smyslu osobností (individuem), současně i členem skupiny jedinců (kolektivu). Od počátku jsou jedinec i kolektiv ovlivněni při zrodu nejen svobodou, ale i nesvobodou (časovou a místní daností). Nemá-li i v dalším průběhu života svoboda individua omezovat svobodu jiných individuí (kolektivu), pak musí docházet k nezbytným dohodám, kompromisům, obsahujícím vždy i součásti přizpůsobení se, omezení, relativní nesvobody. Analogicky to platí i ve věci poznávací a činnostní plochy (úsečky) s póly: právo – povinnost.

5) Má „poznání“ nějakou roli ve vašem životě?
Odpověď: Poznání má v mém životě mimořádnou, rozhodující úlohu. Domnívám se dokonce, že bez „poznání“ nemůže normální život vyspělejších organizmů vůbec existovat.

6) Vidíte se v zrcadle v dobrém světle?
Odpověď: V současné době vzhledem ke svému věku jen ve světle uspokojivém (což se ovšem týká zrcadla vnějšku). Mělo-li by to být nastavení zrcadla průběhu a výsledků života, pak bych si dovolil vyjádřit to známkou až velmi dobře. Mám pocit, že jsem se snažil žít a pracovat podle svých schopností a možností co nej-lépe a i pro své okolí co nejužitečněji.

 7) Měl by být člověk solidární k druhým?
Odpověď: Samozřejmě, že ano. Solidarita by měla být jednou ze základních vlast-ností myšlení, ale i konání člověka.

8) Rozezní se ve vás struna blaženosti, když slyšíte nějakou hudbu, vidíte nějaký film, přečtete nějakou knihu?
Odpověď: Slyším-li (vídím-li, čtu-li) nějaké obsahově a výrazově mimořádné umě-lecké či literární dílo, prožívám mimořádné stavy uspokojení, souznění, citu, obdi-vu, nadšení, radosti, smutku aj. Podobné pocity mohou však u mne vyvolat i další mimořádné děje a výsledky lidské činnosti, mimořádné tvary a procesy přírody, a-le i vzpomínky a dokonce vlastní fantazijní představy. Dosažení stupně blaženosti se mi zdá v dnešní době téměř nemožné; informovanému člověku se podvědomě stále v mysli vynořují tragédie, neštěstí, hrůzy, utrpení lidí v různých oblastech současného světa. Struna blaženosti snad zazní jen při zázracích zrození nového života, při záchráně nějakého života apod., které dokáží (mnohdy jen krátce) zce-la uvolnit vědomí člověka od sepětí se vzdálenějším okolím.

9) Může člověk existovat bez válek?
Odpověď: Každý člověk může existovat bez válek (patrně to i vítá). Lidstvo může žít bez válek, ale pouze při splnění určitých podmínek. Dvě (podle mého mínění) stručně uvádím. Je to:
a) snížení rozvoru nůžek (tj.rozdílů mezi nepřiměřeným bohatstvím a nesne-sitelnou chudobou) na úroveň, přijatelnou pro většinu lidstva;
b) dosažení všeobecné tolerance ve všech dílčích otázkách a odchylkách or-ganizace života společnosti; zásadní otázky definice a realizace svobody, lidských práv a povinností pak nutno řešit výhradně jednáním a postupným sbližováním lokálních zvyklostí a stanovisek.

10) Kouzelný dědeček vám splní tři přání. Jaká to budou?
Odpověď: Na kouzelného dědečka nevěřím; proto jsou moje přání jen iluzorní. Mám-li přece jen něco napsat, tak bych si přál:
1) Aby lidstvo dokázalo okamžitě (pokud je ještě čas) přesunout priority a cíle snažení tak, aby nebyla stavěna na první místo zásada co největšího zisku (tj.úsilí co nejvíc mít, vlastnit, ovládat), ale zásada většinově spokojeného, hodnotného, nejen tzv.uživatelského života (což vyžaduje mimo jiné přede- vším intenzivní úsilí zastavit zhoršování podmínek pro život na Zemi). Tuto myšlenku a přání jsem formuloval v otevřeném dopisu-veřejném dotazu „Potřebujeme Hnutí za záchranu života na Zemi?“ už během červencových dní r.1993 a zaslal ho asi 20 našim listům, průběžně i řadě významných o-sobností. V r.1997 jsem svou vznikající hudební kompozici (Jediná naděje, symfonický akvarel pro orchestr) opatřil mottem: „Jedinou nadějí záchrany dalšího života člověka a lidstva je dosažení jejich odůvodněné úcty a lásky vůči sobě i přírodě, jejíž jsou součástí“.
2) Aby naše rodina, ale i všichni dobří, pracovití, odpovědní a charakterní lidé na světě žili v relativním zdraví a netrpěli.
3) Aby moje dílo (skladatelské i hudebně teoretické) zcela nezapadlo.

Ctirad Kohoutek, hudební skladatel,teoretik,pedagog

Jak vás zaujal tento článek?Zde můžete ohodnotit.