Filip Vojtěch, poslanec parlamentu

1. Co pro vás znamená text Ústavy ČR:“ Lid je zdrojem veškeré státní moci“?

 Jde o zásadu legitimizace státní moci lidem, lid vykonává moc buď přímo, referendem ( žel se konalo  pouze jedenkrát při vstupu do EU), nebo zprostředkovaně, tj. prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Prostřednictvím voleb přenáší lid svou moc na zastupitelské sbory a legitimuje je k výkonu ústavně stanovených pravomocí.

2. Jak si vysvětlíte význam textu Ústavy ČR:“ Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“?

 To znamená, že jen ústavní zákon může stanovit, že o důležité otázce lid rozhodne v referendu. Referendum je tak sice zakotveno v ústavě,  ale prováděcí, opět ústavní zákon však stále přijat nebyl. Do ustavení Senátu v roce 1996 nebyl žádný návrh zákona o obecném referendu v Poslanecké sněmovně schválen , po ustavení Senátu byl zákon schválen v Poslanecké sněmovně v roce  2001 a v roce 2005, následně pak zamítnut Senátem. Pro jediné referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii byl vydán speciální ad-hoc ústavní zákon. Český právní řád zná institut tzv. místního referenda pro vymezenou část území, který je upraven zákonem.

3. Považujete náš politický systém, založený na volné soutěži politických stran, za dostatečný z hlediska prospěšnosti pro všechny občany?

Volná soutěž politických stran nemá negativní dopad na prospěch občanů za předpokladu, že jde o soutěž ve společnosti, kde jsou dodržovány demokratické principy, kde nedochází k nezveřejněným dohodám programově odlišných politických stran, vedoucích k oklamání jejich  voličů s cílem dostat se nebo zůstat u  moci. Volná soutěž politických stran je zabezpečena u nás ústavními zásadami, ale tyto zásady jsou zčásti modifikovány finančním censem, kdy existuje dolní hrance příspěvku politickým stranám. Na druhé straně neexistuje horní hranice volebních nákladů. Příkladem porušení ústavních zásad z nedávné doby je podle mého názoru dohoda prezidenta a stran vládní koalice v prosincové kauze ministra životního prostředí Pavla Drobila.

4 . Jak se díváte na politický systém tzv. polopřímé demokracie, fungující ve Švýcarsku?

Ve Švýcarsku existuje několik institutů přímé demokracie, na různých úrovních. Protože jsou výsledky referend nejisté, jde o limitující prvek politické moci. Na druhou stranu se referendem zvyšuje legitimita a stabilita přijatých rozhodnutí a je sjednocujícím faktorem politického systému. Bylo by zajímavé vyzkoušet a zjistit skutečnou vůli občanů v našich podmínkách, ale zatím pro neexistenci zákona a pro finanční nákladnost je to nemožné. Měli bychom k takovému systému alespoň směřovat.

5. Jaký je váš názor na zavedení tzv. lidové iniciativy (referenda), kdy občané mají právo korigovat, zrušit jakékoliv rozhodnutí politiků nebo podávat vlastní návrhy zákonů?

 Že občané mají možnost v referendu vetovat a blokovat politická rozhodnutí,  je správné, mají tak možnost se vyjádřit, pokud s něčím nesouhlasí. Pak dochází k tzv. politickým kompromisům, které jsou podstatou tzv. konkordační demokracie.

Referendum vzešlé od občanů (lidová iniciativa) nesmí postrádat odbornost a musí být splněny formální i obsahové náležitosti. Pak následuje nutně fáze převodu návrhu do podoby zákona, to může přinést různé problémy, např. nesoulad s platnými  smlouvami,  a  může znamenat neúspěch referenda, zmínit musím i jejich finanční náročnost. Na kantonální úrovni je lidová iniciativa úspěšnějším rozhodovacím nástrojem, na federální úrovni je malá šance na úspěch.

6. Občan – volič propůjčil poslancům na určitou dobu svou svrchovanou moc. Neměl by mít možnost tuto moc poslancům kdykoliv odejmout, pokud se zpronevěří své funkci?

 To je složitá otázka , správně by to tak mělo být, při aplikaci principu vícemandátových obvodů s poměrným zastoupením ale nemůže rozhodnout jen většina v zákonodárném sboru a s odejmutím mandátu by logicky museli všichni voliči také souhlasit. A to je těžko proveditelné. Vyřešit se to může tedy jen  novými volbami, ať už předčasnými nebo řádnými po uplynutí volebního období nebo zákonem o ztrátě mandátu, který jsem již třikrát ve sněmovně předložil. O ztrátě mandátu pak na návrh vlastní politické strany rozhodne buď Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud, a to za přesně vymezených podmínek

7. Když politici rozhodují proti vůli většiny občanů, jsou ještě jejich zástupci?

 Žel tomu tak formálně je, protože již vzniklý mandát poslance zaniká až zánikem volebního období, případně rozpuštěním sněmovny, vzdáním se mandátu, nebo pro neslučitelnost funkcí. To souvisí s předchozí otázkou a tedy s legitimitou a důvěryhodností.

8.  Je pro poslance důležité, co si myslí občané a jak by měl zjišťovat, co si myslí?

Pro mne jako poslance je velice důležitý názor občanů, abych mohl správně vykonávat jejich vůli, k čemuž jsem byl samotnými občany zmocněn jejich hlasy ve volbách. Proto nelze odpovědět jinak, než  že ano. Získat se dá nejlépe přímým kontaktem s občany, v různých debatách,  na mítincích, apod. To je ovšem velice časově náročné, když vezmeme v úvahu časově omezený prostor daný činností v |Poslanecké sněmovně. Dobře se dá zjistit názor lidí obyčejnou poštou nebo emailem, nejsem  zajisté jediný politik, který dostává denně několik takových dopisů i třeba s myšlenkami a radami… Zákonodárce není stroj na zákony, nejde o mechanické hlasování ANO či  NE.  Pro mne je to vždy o tom,  jaký přínos  má  zákon  do budoucna pro občany

9. Je podle vás správné, když většinu médií v ČR ovládá cizí kapitál?

 Ne, rozhodně není. Je to velmi škodlivé a to se projevuje i ve veřejném mínění, v míře právního vědomí.

10.  Občané ČR nemají dostatečnou možnost se seznámit s fungováním systému polopřímé demokracie v zemích jako je Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Kalifornie. Ve veřejnoprávních médiích tyto informace nenajdeme. Proč tomu tak je? Vidíte v tom nějaký záměr?

Občané mají dnes na výběr mnoho způsobů ( pokud mají zájem), jak  se seznámit politickým uspořádáním jakékoli země, nejenom zmíněných zemí s polopřímou demokracií. Dnes je tolik možností od internetu po knihovny… nemluvě o brožurách vydávaných samotnými konkrétními zeměmi, které jsou k dispozici na některých velvyslanectvích. Žel v běžném tisku či ve veřejnoprávní televizi a rozhlase toho tolik k tématu nenajdeme.

Záměr v tom spatřuji : jde o záměr zavedení ,, mediokracie“. Tj, nadvládu médií nad veřejností při tvorbě názorů, při ovlivňování vývoje apod. Jde o poměrně velký a nový fenomén a je třeba se mu bránit. Položte si někdy otázku, zda něco víte o majetkových poměrech redaktorů ČT nebo ČRo, zda je můžete jako politiky vyměnit alespoň jedenkrát za 4 roky, o kolik větší mají prostor k ovlivňování Vašich názorů, než mají ti, kteří nesou politickou zodpovědnost ??!! Politici jsou placeni z veřejných prostředků –   a vy jako poplatník každý měsíc musíte zaplatit televizní i rozhlasový poplatek – tedy  ,,quasidenční“ ...